Kompetence v rodině - beseda s PaedDr. J. Pospíšilovou

To nejpodstatnější z besedy s J. Pospíšilovou na téma "Kompetence v rodině"

Beseda se konala 31.10 2012.

Základ dobré rodiny – LÁSKA A ŘÁD
Láska bez řádu – příliš liberální, rozpolcené
Řád bez lásky – totalita

Rodina  jako firma
- nutná dělba práce – děti nebudou pracovat rády, ale je dobré pracovat z lásky k rodičům
- každý má své místo – a to i u stolu, je v tom jistá symbolika – hlava rodiny v čele, potom ve směru hodinových ručiček maminka a pak děti podle věku. Nejmladší sedí vedle táty z druhé strany (pokud je ještě krmeno, sedí samozřejmě u mámy)
- partnerství má přednost před rodičovstvím!!! Na rovnosti a vztahu rodičů závisí to, jak se budou děti cítit – důležité také, aby se rodiče mezi sebou oslovovali jménem (neustrnout v oslovení „táto, mámo“)

Rodinné kompetence
- v dřívějších dobách bylo jasné, kdo co dělá, změna nastala s nástupem ženy do práce
- kompetence je třeba řešit v okamžiku, kdy nastanou spory o tom, kdo co udělal či neudělal, a nebo ve chvíli, kdy se některý článek cítí přetížený (nebo je tu pocit křivdy, zlost…). Pokud nejsou spory a jsou všichni spokojeni, zřejmě to máme nastavené tak, jak to všem vyhovuje
- důležité se na vzájemném rozdělení práce domluvit a důsledně to dodržovat, případně komunikovat o změnách, delegovat v případě, že nemohu svoji práci provést (nemoc, jiná důležitá práce, nepřítomnost v době, kdy mám udělat svoji práci apod.)
- také je potřeba jasně určit, co která činnost obnáší (př. – úklid kuchyně = umýt nádobí, zamést, vytřít, vynést koš) a jak často se bude provádět
- jakmile jsou kompetence rozděleny, vzájemně si do toho nemluvíme, věříme tomu, že ten druhý dělá, co může (případné vedení dětí je třeba také domluvit předem)
- důležitá komunikace rodičů – vedení se domluví a pak rozdělí rozkazy

Jak docílit spolupráce s dětmi
- základ je vyrovnanost mezi rodiči, ochota si vyhovět
- plnit sliby – pokud není možné splnit, vysvětlit proč, reflektovat
- psát – napsat seznam věcí, které je třeba udělat – důležitý termín!!!
- pravidla, odměny, laskavost, legrace (ne ponižování)
- DŮLEŽITÉ ÚPŘIMNÉ POCHVALY
- připomínky a kritiku jen v laskavosti (ne v emocích)
- jasné a konkrétní vyjádření, co chceme, aby udělaly – děti potřebují přesnou časovou strukturu a obsah (kdy, co konkrétně a kde) – „ukliď“ je nekonkrétní pokyn, pokud není zadáno, co vše a kdy
- důslednost
- věci se neříkají 2x – když volám a dítě nereaguje, je třeba jít za ním, navázat kontakt
- pozor na rychlé soudy („ty jsi…“), pojmenovat realitu, ne soudit!!! („vidím, že není uklizeno nádobí…“)
- NEZABÍRÁ – nelaskavá kritika, dlouhé domluvy a promluvy do duše!!!

Co tvoří rodinu?
- společná práce (i práce malých dětí - primární je společenství)
- společná zábava
- společné jídlo
- společná modlitba
- nemusí být vše každý den, ale alespoň 1x týdně
„KDO DOMA BYDLÍ, TEN DOMA I PRACUJE (DENNĚ)“

Společná práce, rozdělení povinností
- plné podílení se na práci v domácnosti začíná ideálně s nástupem do 1. Třídy
- DŮLEŽITÉ – starší mají více povinností, ale také více práv
- pravidlo každodenní práce (každý se nějak podílí na chodu domácnosti každý den – služby u nádobí, vysávání, zametání, zalévání apod….)
- sobotní úklid (jakýkoliv jiný den v týdnu podle domluvy v rodině) – den, kdy se gruntuje, opět třeba domluvit, co se bude dít, rozdělit, jaké práce, kdo udělá
- nárazová společná práce (sekání a úklid dřeva, sběr plodů, stěhování nábytku apod.)
- PORADA – nejlépe se dělí povinnosti, když mají všichni možnost se k tomu vyjádřit (rodiče sepíší, co je třeba, aby děti dělaly, to si pak rozdělí – práce, o kterou nemá nikdo zájem, se většinou dělá podle služeb (pravidelné, předem domluvené střídání)
– nezapomínat, že rozhodují rodiče a děti poslouchají
- sankce – domluvené dopředu a jen na ten den, kdy nesplnil povinnost + práce navíc (nejlépe něco, co nedělají rády – lépe si tak hlídají své povinnosti) každý jinou podle povahy dítěte, jeho schopností… (se sankcí děti nemusí souhlasit, je to sankce…)
- pokud chceme něco navíc, pozor na tón, kterým to oznamujeme (oznamovací, tázací, rozkazovací…) oznamujeme, když je to potřeba udělat, ptáme se tehdy, má-li dítě možnost si vybrat, rozkazovací tam, kde vymezujeme hranice.
- pozor na otázku v oznamovací větě!!! – „uklidíme, hračky, ano?“ – dítě to mate.

VŠE V LÁSCE, ÚCTĚ, PŘIMĚŘENĚ VĚKU DĚTÍ A S POCHOPENÍM

Kapesné
– předem dané, stupňování podle věku
- slouží k tomu, aby se děti naučily hospodařit
- není třeba, aby bylo vysoké
- pravidelnost (př. – 1. stupeň ZŠ 1x za týden, 2. stupeň ZŠ 1x za měsíc)
- rodiče nediktují, za co děti peníze utratí
- důležité stanovit, co se kupovat nesmí (alkohol, cigarety, nevhodné časopisy, apod…)
- není to odměna za známky nebo za splnění povinností
- jeho omezení nebo stržení může být v souvislosti s něčím, co není ok (porušení pravidel, nějaké hmotné škody apod.)

Dětský pokoj
- každodenní úklid – stanovit, co bude uklizeno
- gruntování – například v rámci velkého úklidu (třídění hraček apod.)
- pokoj puberťáka – i jemu můžeme pomoci, uklízet s ním, navigovat – ne místo něho!!!
- velmi  důležitá je pochvala!!!

Příchod domů
- pozdravit ostatní, musíme se slyšet
Žena – pokud je doma dříve - hezky uvítat děti, manžela…
         - pokud se ona vrací - žena je srdcem domu, nemůže moc čekat, že ji bude někdo                
           vítat tak, jak ona vítá ostatní
         - má také nárok si po příchodu odpočinout – nejlépe rituál, aby rodina věděla, co 
           čekat (po příchodu domů si dám kávu a chvíli vypnu…)
         - pokud se mi někdo neozve, jdu za ním, kontakt po návratu.

         Zapsala M. Kaňovská